close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Výroky Vysokého2

1. března 2007 v 11:03 | Džihád |  Mytologie
97. Billingovu pannu jsem v posteli viděl jasnou jak slunce spát. Za její obětí bych rád obětoval královskou korunu.
98. Pozdě večer musíš, Ódine, přijít, chceš-li si nevěstu namluvit. Nikdo mimo nás nesmí vědět o našem společné poklesku.
99. Nedbal jsem rozvahy, rozkoš již chutnaje a milou milostné chvíle. Přesvědčen jsem byl, že mně patřit bude její přízeň i přátelství.
100. Když jsem pak přišel, družina celá na stráži stála. Planoucí oheň pochodně noční k milé mi cestu překazil.
101. Když časně ráno jsem se zas vrátil, zastihl jsem hlídku v hlubokém spaní. V posteli milé mé přivázáno však leželo protivné psisko.
102. Mnohá žena, na pohled milá, falešně smýšlí s mužem. Poznal jsem to, když chytrou pannu jsem lákal k lásce. Posměchem zlým mě zahrnula, nic jsem s ní neužil.
* * *
103. Kdo veselý je doma a vlídný k hostům, sám sobě prospěje. Kdo paměť má výbornou a výřečnost, často dobrého dosáhne. Pověst mouly má ten, kdo jen málo zná říct, to patří k povaze hlupců.
104. Obra jsem vyhledal a domů se vrátil, mlčením bych jen málo dosáh. Mnoho slov jsem k svému prospěchu mluvil v Suttungových síních.
105. Gunnlöd mi podala zlatý pohár opojné medoviny. Záhy však jsem se jí zle odměnil za přátelskou přízeň a za strast srdce.
106. Zuby vrtadla jsem zapustil v skálu, aby mi do hloubky hlodaly stezku. Uprostřed jsem stál cest zlých obrů, pasoucích mi po životě.
107. Ženu jsem obloudil, dobře jí užil - máloco unikne moudrému. Básníků nápoj jsem nahoru přines do bytu věčných bohů.
108. Pochybuji, že bych byl přišel z obydlí obrů, kdybych byl v objetí neobelstil obrovu drahou dceru.
109. Druhého dne dovnitř vešli silní obři v síně Vysokého. Ptali se, zda Bölverk k bohům se vrátil, či zda ho ubil Suttung k smrti.
110. Na posvátný prsten přísahal Ódin: kdo jeho ujištění uvěří? Suttunga podvedl, o nápoj připravil a Gunnlödě způsobil pláč.
* * *
111. Čas je slovo pronést s věštcova stolce u Urdiny studně. Hleděl jsem a mlčel, hleděl a přemýšlel, vyslechl slova Vysokého. Soudy jsem slyšel o runách, o jejich všech smyslu, před síní Vysokého, v síni Vysokého jsem takováto slyšel slova:
* * *
112. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal, přijde ti vhod, přijmeš-li ji, nebudeš toho litovat nikdy: v noci nevstávej, leč na výzvědy, neb na skryté-li musíš místo.
113. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal, přijde ti vhod, přijmeš-li ji, nebudeš toho litovat nikdy: ženě kouzel znalé z náruče prchni, nedej, by tě svými objala údy.
114. Způsobí snadno, že zapomeneš na sněm i na výrok vládce. Nevzpomeneš jídla, ni jinošských her a se strastným srdcem půjdeš spát.
115. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal, přijde ti vhod, přijmeš-li ji, nebudeš toho litovat nikdy: vdané ženě v ucho nešeptej svádivá slova.
116. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal, přijde ti vhod, přijmeš-li ji, nebudeš toho litovat nikdy: před sebou máš-li přes hory cestu, na jídlo vydatné nezapomeň.
117. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal, přijde ti vhod, přijmeš-li ji, nebudeš toho litovat nikdy: se svým neštěstím se nikdy nesvěřuj muži zlé mysli. Neboť u zlého muže málokdy se dočkáš, aby ti důvěru důvěrou splatil.
118. Řeči zlých žen život často stály i mocného muže. Leckdo dal hlavu pro lstivý jazyk, pro pouhou pomluvu.
119. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal, přijde ti vhod, přijmeš-li ji, nebudeš toho litovvat nikdy: věrného přítele rád přijímej a často k němu na návštěvu choď. Neboť trním zarůstá a vysokou travou cesta, na niž nikdo nevkročí.
120. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal, přijde ti vhod, přijmeš-li ji, nebudeš toho litovat nikdy: s dobrým mužem důvěrně mluv a kouzlu útěchy se u něho uč.
121. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal, přijde ti vhod, přijmeš-li ji, nebudeš toho litovat nikdy: nikdy první nenarušuj přátelství pouta. Starost ti bude sžírat srdce, nemáš-li komu se svěřit.
122. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal, přijde ti vhod, přijmeš-li ji, nebudeš toho litovat nikdy: s hloupým mužem hovory dlouhé nikdy vést nechtěj.
123. Od špatného muže sotva kdy můžeš odměnu očekávat. Dobrý přítel ti však pověst zjedná, která tě oblíbeným učiní.
124. V pobratimství vstupuje, kdo pomýšlí sdělit s někým své srdce. Není nic horšího než neupřímnost, přítelem není, kdo pochlebuje.
125. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal, přijde ti vhod, přijmeš-li ji, nebudeš toho litovat nikdy: s hloupým mužem neveď hádky, muž moudrý se často mírní, kde hlupec se pouští v půtku.
126. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal, přijde ti vhod, přijmeš-li ji, nebudeš toho litovat nikdy: krpce nehotov, ni ke klání kopí, leč sobě samému. Dřou-li krpce a kopí je křivé, bude ti každý klnout.
127. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal, přijde ti vhod, přijmeš-li ji, nebudeš toho litovat nikdy: zlem nazvi, co je zlé, a padouchům nepopřej pokoj.
128. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal, přijde ti vhod, přijmeš-li ji, nebudeš toho litovat nikdy: ve zlu nikdy nehledej zálibu, vždy však ti drahým buď dobro.
129. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal, přijde ti vhod, přijmeš-li ji, nebudeš toho litovat nikdy: v boji nevzhlížej nikdy vzhůru - strach se zmocňuje synů lidí - aby tě oči neočarovaly.
130. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal, přijde ti vhod, přijmeš-li ji, nebudeš toho litovat nikdy: žádáš-li si s milou ženou radostné rozkoše, hezké sliby jí dávej a dodržuj je. Pro dobrý dar se nikdo nezlobí.
131. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal, přijde ti vhod, přijmeš-li ji, nebudeš toho litovat nikdy: buď bdělý vždy, však ne přebdělý. Nejbdělejší při pití buď a s ženou přítele, a za třetí:nedej se zlodějem přelstít.
132. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal, přijde ti vhod, přijmeš-li ji, nebudeš toho litovat nikdy: posměchem nestíhej pocestného, ni hosta hrubou hanou.
133. Sotva kdy ví, kdo doma sedí, jakého původu je příchozí. Nikdo není tak dobrý, aby chyby neměl, ni špatný tak, aby se k ničemu nehodil.
134. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal, přijde ti vhod, přijmeš-li ji, nebudeš toho litovat nikdy: šediny proroka v posměch neber, často je moudré, co stáří mluví. Rozvážná slova slyšet můžeš z úst, jež jsou svraštělá jak scvrklý měch, jenž s kozí kůží a kravským bachorem ve větru visí.
135. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal, přijde ti vhod, přijmeš-li ji, nebudeš toho litovat nikdy: na hosta nehubuj, nepřirážej dveře, soustrast měj s trpícím.
136. Silnou měj závoru, kdo stále musíš přijímat příchozí; hosta však obdaruj, ujít-li chceš zlým nemocem a neštěstí.
137. Radím ti, Loddfáfni, bys radu přijal, přijde ti vhod, přijmeš-li ji, nebudeš toho litovat nikdy: piješ-li pivo, patř na moc země: zem před opilstvím, před nemocí oheň chrání, dub před průjmem, před kouzlem klas, bez před svárem, před nenávistí měsíce síla, před žihadlem žíravina, runy před zlobou, co vytéká pije půda.
* * *
138. Vím, že jsem visel ve větrném stromu devět dlouhých nocí, oštěpem proklát v oběť Ódinovi, sám sobě samému, na onom stromě, o němž nikdo neví, z kterých kořenů roste.
139. Chléb mi nepodali ani chmelovinu, dolů jsem se díval: runy jsem zahlédl, s nářkem je zvedl, pak padl k zemi.
140. Devět mocných písní jsem od slavného přijal syna Böltora, Bestlina otce: napít jsem se mohl drahé medoviny, ochutnat z Ódröra.
141. Tu se mi dobře začalo dařit, magické jsem moudrosti nabyl, slovo za slovem hledalo slovo, čin za činem směřoval k činu.
142. Runy najdeš, rozluštěná slova, převelká slova, přemocná slova, jež barvou vyved velký básník, jež stvořili mocní bohové o Ódin ostrým vyryl rydlem.
143. Ódin ásům, álfům Dáin, Dvalin skřítkům, Alsvinn obrům, já sám jsem některé vyryl.
144. Víš, jak se ryjí? Víš, jak je vykládat? Víš, jak se barví? Víš, jak se zkouší? Víš, jak prosit nutno? Víš, jak podávat oběť? Víš, jak ji poslat? Víš, jak ji porazit?
145. Lépe malá prosba než přílišná oběť. Dar si vždy oplaty žádá. Lépe poslat málo než mnoho porážet. . . . . . . . . Tak Tund ryl runy na počátku roků, tam právě postav, kam potom se vrátil.
* * *
146. Písně znám, jež nezná paní vládce a málokdo z mužů . . . . . . . . . . . . . . . . Pomoc se zve jedna, která ti pomůže při svárech, starostech a při všech strastech.
147. Jinou znám píseň, jíž potřebují, kdo chtějí lidi léčit.
148. Třetí znám píseň, již je mi třeba, bych spoutal nenávist nepřátel. Jí otupím ostří útočníků, jich oštěpy mě nezraní, ni úklady.
149. Čtvrtou znám píseň: jestli mi zle spoutají okovy údy, pak zapěji volnosti zpěv, že s nohou mi spadnou železa a poté s paží.
150. Pátou vím píseň: vidím-li vržený oštěp v zástup lidu letět, neletí tak prudce, bych jej nezastavil, pohledem-li ho postřehnu.
151. Šestou znám píseň: zraní-li mě kdo kořeny svěžího stromu, pak toho muže, jenž mou vzbudí zlost, strast stihne dřív než mne.
152. Sedmou znám píseň: vidím-li v plameni síň, v níž družina sedí, nehoří tak náhle, bych jej neuhasil, když začnu pravou píseň pět.
153. Osmou znám píseň, která je k užitku a lásce všem lidem: kde zloba roste mezi syny reků, tam brzo sjedná smír.
154. Devátou znám píseň: když donucen jsem plout s bárkou k břehům, nejprudší vítr na vlnách utiším a mír na moře sešlu.
155. Desátou znám píseň: v dálce když čarodějky vidím v povětří plout, zamávám na ně, že zbloudí a ztratí svou vlastní podobu, svou vlastní paměť.
156. Jedenáctou znám píseň: když staré přátele v boj mám vést, do štítu volám válečným křikem a oni mocně táhnou zdraví z vřavy, odevšad zdraví se vrátí.
157. Dvanáctou znám píseň: se stromu oběšence mrtvého vidím-li viset, pak rychle vyryji a vybarvím runy, až z jejich moci muž ten sestoupí a vymění se mnou slova.
158. Třináctou znám píseň: jestliže pachole vodou z plamene poleju, nepadne nikdy na bitevním poli: tomu muži meč neublíží.
159. Čtrnáctou znám píseň: mám-li pět o bozích posvátné báje, ásů a álfů znám osudy všechny, které jsou ostatním utajeny.
160. Patnáctou znám píseň: již Tjódröri pěl před dveřmi Dellinga. Ásům pěl sílu, álfům úspěch a moudrost Mocnému.
161. Šestnáctou znám píseň: chci-li se švarnou děvou užít radosti a rozkoš, mysl obrátím milostné ženě, slast v srdce jí sešlu.
162. Sedmnáctou znám píseň: že sotva se mně vyhne žádoucí žena. . . . . . . . . . . . . . . . . Tyto píseň budeš, Loddfáfni, postrádat ještě dlouhou dobu. Poslouží ti, když pochopíš je, budou ti k potřebě, přijmeš-li je, prospějí ti, když v paměť je vryješ.
163. Osmnáctou znám píseň, které nebudu učit nikdy dívku ni vdanou ženu - nejlepší poznání si pro sebe ponech, toť závěr všech zpěvů - jen nevěstu jí naučím, která v náruč mě obejme, aneb vlastní svou sestru.
164. Nyní jsou výroky Vysokého všechny vyzpívány, k službě lidským synům, ne k službě obřím synům. Zdar tomu, kdo pěl, zdar tomu, kdo pochopil! Užívej jich, kdos je uložil v paměť
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama