Král Völsung postavil nádhernou síń,v jejímž středu rostl velký dub jménem Branstock.Větve stromu se vypínaly do výšky i dálky a přečnívaly přes okraj střechy domu.Jednoho večera vešel do síně neznámý muž,byl bos a jeho tělo halil špinavý plášt´.S mečem v ruce a kloboukem na hlavě zamířil přímo k Branstocku.byl vysoký a sterý a měl jen jedno oko.Zerezil meč do kmene stromu až po jílec.A potom promluvil:,,Ten,kdo dokáže vytáhnout tento meč ze stromu,jej ode mě dostane jako dar.Ale potom zjistí že na světě není lepší zbraň než tento meč."Po těchto slovech muž opustil Völsungovu síň a nikdo netušil ,kam odešel.Muži vstali.Nikdo nechtěl být poslední,kdo zkusí štěstí ,protože všichni věřili,že ten ,kdo se meče dotkne první,jej také získá.Nejdřív šli všichni urození,potom ostatní.Ale nikdo s mečem ani nehnul,at´ tahali sebevíc.Nakonec k němu přistoupil Sigmund,syn krále Völsunga.Položil ruku na jílec a vytáhl meč z kmene stromu,jako by dřevo bylo pouhý vzduch.Nikdo nikdy takový meč neviděl.Sggeir ho chtěl koupi za trojnásobek jeho váhy ve zlatě,ale Sigmund odvětil:,,Mohl sis meč vzít ,kdyby ti bylo souzeno jej nosit,ale tet´,když jsem ho získal já,ho nikdy nedostaneš."
Oděný v modrém plášti,s kloboukem na hlavě,jedním žhnoucím okem a s drěvěnou holí v ruce.Přistoupí ke králi Sigmundovi a pozvedne hůl k úderu.Sigmund do ní divoce sekne a jeho meč se při nárazu o hůl zlomí vedví.Vtu chvíli opustí Sigmunda štěstí.
