V zemi blaženství dům Labridův stojí
na sloupech ze stříbra a jeho střecha
se odráží ve vzdouvajících se vodách moře.
Po břehu ostrova kráčejí štíhlé ženy,
zlatým věncům podobny,
jsou jejich nádherné vlasy,
paže pozvedají dcery Aeda Alrata
a radostně zdraví reka Labraida,
jenž v zlatém voze po mořských vlnách
bílé oře k zběsilé jízdě
třpytivými řetězy nutí.
Do boje míří ten odvážný strašlivý elf,
má tváře nachové jak listí z podzimu,
vůni vína připomíná jeho vanoucí dech
a za ním se valí nesčetné zástupy
elfů v blištivé zbroji,
na zpěněných vlnách vstříc slavné bitvě,
kde rozevře se chřtán
rozběsněného dravého vlka
a proklaje ho pohotové kopí
Labarida Rychlého.
Tak střeží on spánek krásných osrovanů.
Blaženou odměnou vítěznému rekovi
bude víla,
Která ho v roztouženém očekávání
zahrne láskou na kyprém loži.